Praha v podání Carlose 20.5.2017

BLOG » Praha v podání Carlose 20.5.2017

Každý má kolem sebe svého Karla, ale tohle je originál. A já čekal Karlovy čertoviny. Ale popořádku. Počasí slibovalo vše možné a do poslední chvíle jsem byl připraven na sobotní výraznou změnu počasí a to z krásného teplého květnového pátku na větrnou, deštivou a studenou sobotu. Protože se mi povedlo získat „sponzora“ pro mé „závodění“ namontoval jsem se svým kamarádem Hanýskem jeho destičky vzorek č.1 a vzal si v pátek volno. V Trutnově mám v pátek večer třídní sraz a ráno start v Praze na Vyšehradě. Ráno na moto jen na skok do práce a cca o půl třetí jen změřit vlhkost, teplotu a tradá směr Opava, Město Albrechtice, Javorník, Klodzko, Náchod, Trutnov. Netušil jsem, že většina žlutého nesmyslu co se musí přidávat do paliv a jsou úplně k ničemu, roste primárně na severu CHKO Jeseníky u Hranic s Polskem… a té havěti co neustále naráželo do mé přilby a do mé motorky.. I když bylo pátek odpoledne, krom Opavy byl provoz vcelku ucházející a já si užíval těch nádherných silniček kolem Zlatých Hor, Vidnavy a Javorníku. Desky super. I přes svižnější tempo jsem ani nepřepálil kotouče. Vlastně paráda až do Trutnova na třídní sraz. Sice jsem po cestě malinko vyděsil mojí spolužačku, kterou jsem kousek od místa setkání potkal a začal na motorce kroužit kolem ní, následně zastavil, otevřel přilbu a jásavě pozdravil. Nedošlo mi že mám kuklu a sundané tmavé hledí a můj hlas je trochu hlubší.. Prý se málem počůrala strachy. Se spolužáky super, ale cíl je jasný. Kolem půl devaté jsem tedy zapsal vlhkost a teplotu a vyrazil směr Praha na na ulici Čtyřdílnou na Praze 4 za Evikem a Ivoškem. Spoluorganizátory s Karlem. Jak jsem si s nimy tak povídal, všiml jsem si nějakých papírů pod stolem.. Ha.. Nápověda. Přímo pod gaučem, kde budu spát… A tak, chvilku po ulehnutí mi to nedalo, a jal jsem se studovat všeobecné vědomosti o Mělníku. Všechno možné a nemožné.. a potom ještě dobiflovat wikipedii a je to o Mělníku u soutoku Labe a Vltavy vím téměř vše. Stejně jako o městě a podzemí. Krásně se mi usíná… Ráno mi to nedá a před odjezdem se Evče s Ivošem svěřuji, jaký že to poklad jsem nalezl u postele.. Evča reaguje.. Ježiš, hlavně to nikomu neříkej.. A já ve sladké nevědomosti po ranním zapsání vlhkosti a teploty mířím na start na Vyšehrad. Krásně se tam sjíždíme. Ale mimo jiných mi chybí Roubič.. Ale za to tam je můj skoro soused Martin s Janičkou od Bohumína. Slovo dá slovo a pojedeme spolu. Super. Teď už jen zvládnout roztřídit asi 10 druhů tabletek (korálků různých barev a velikostí) pinzetou a hlavně žádnou neupustit.. Co upuštěná to trestná minuta.. Jo dal jsem to i vcelku se slušným časem i když se okolí snažilo mě porůznu rušit poznámkami a dupáním po dřevěné podlaze. Marťas to dal též a vyrážíme. Postupně se sjedeme cestou do Modřan díky semaforům do skupiny asi 13 motorek. Za Modřanama odbočujeme do krásných serpentýn v břežanském údolí. Zde se pomalu oddělují „bezmozci“ a poklidný zbytek.. Snažil jsem se mít pořád v zrcátkách Martina, ale nakonec jsem si jel sám pro radost až nahoru ke kruhovému objezdu. Tam na ně někde počkám. Po kruháči vidím kroužit vyzubeného Rudolfa s Michaldou, jak si dávají jeden okruh za druhým a asi na někoho čekají.. Dobrý nápad. Přidal jsem se. A za chvilku další a další a další… časem nás tam kroužilo přes deset motorek a všichni úsměv od ucha k uchu. Nestačil jsem si všimnout výrazů řidičů aut, co čekaly až se kruháč uvolní, ale jistě se jim to líbilo též. Až když jeden řidič Porsche projevil jistou netrpělivost tím, že se přidal, pokračovali jsme dál. Až do statku pana Noska. Fyzický úkol co nejrychleji se o berlích různé výšky a různých úchytů dobelhat ke kouzelné skříňce, zde si zapamatovat 10 předmětů (zpětně si vzpomínám na lahvičku se zeleným jedem, dřívko do pusy, stetoskop, bílou myšku, injekční stříkačku ..)dobelhat se zpět, vzpomenout si a zapsat. Vzpomněl jsem si na 9… nebylo špatné, ale mohlo být lepší. Na statek dorazil i roubičův táta. Tak mu tiše napovídám o co jde, vyjmenovávám mu violu, housle, klavír kontrabas, zobcovou flétnu…  Raději nasedáme a pokračujeme. Další úkol, odhadni jak vysoko je umístěn zvon v obci. Všichni chodí okolo a odhadují, já zkušeně zajdu pro metr a měřím.. přesně od travnaté svažité země to jsou 4m což píšou i ostatní… Později v cíli se dozvídám, že Karel naměřil 406..  A jedeme dále na další, další a další úkoly. Snad jen geografický střed Evropy a na něm hovno…  ptačí, ale bylo tam… Tak jsem ho nezapomněl zapsat. Jo a ještě převléknutí za lékaře a následný výjezd se sanitkou ve formě nákupního vozíku ke kuželu a zpět k místě nehody, naložit pacienta, asi dvoumetrového klokana a zpět s pacientem do nemocnice na urgent… Bohužel moje sanita měla nehodu, ale pacienta jsem udržel nad vozovku. Tak jsem běžel dál, v jedné ruce jsem nesl sanitku v druhé pacienta. To se ale nelíbilo rozhodčím. Musel jsem tedy pacienta znovu uložit do sanitky a sanitku na kola a pokračovat do cíle… Strašný čas…  Ale ostatní skoro plakali smíchy.. No nic. Pak ještě pár úkolů, samozřejmě rozhledna a hurá do cíle. Tam mě krom dvou posledních úkolů a vyhlášení čekal i můj brácha z klubu - Bolťák. Tak jsem byl vyhlášen celkově čtvrtý.. Nic moc, ale při té mé bídě… A hlavně nikde žádné výrazné Karlovy čertoviny. Kupodivu závod úplně na pohodu. Tedy až na ten Mělník… přes ten se sice jelo, ale byl to úplně jiný Mělník, než ten z pod stolu….
 
 Už se těším na Klatovy a před nima ještě tréninkově Slovensko a Bánskobystrickou tulačku. Snad jen ještě jeden zážitek z cesty domů. U benzinky v Litomyšli se shlukla skupinka asi 10 lidí a sledovala naše motorky a odjezd. Nasednu, nastartuju, za mnou Martin nasedne a nastartuje svého veterána a čekáme na Bolťáka. Ještě mu říkám ať nastartuje a udělá lidem show. Myslel jsem tím zvuk z jeho výfuků..  Bolťák poodejde asi na 15 metrů a říká takhle se nasedá. Rozběhne se k motorce a těsně před odrazem škobrtne a motorku málem přeletí do odpadkového koše na druhé straně. Brečel jsem smíchy, že jsme jen tak tak nešel k zemi a pokud se tam někdo s přihlížejících smíchy počůral, vůbec bych se nedivil… 
Už se těším na Klatovy a před nimy ještě tréninkově Slovensko a Bánskobystrickou tulačku.
 


 

Děkujeme našim sponzorům za podporu