Chrudim aneb Slatiňany - Seč

BLOG » Chrudim aneb Slatiňany - Seč

Chrudim aneb Slatiňany - Seč

Můj první letošní orienťák. Co se týče příprav, krom podzimní kontroly výbavy každého správného závodníka, tedy stav všech 4 map – Čr 1:200 000 A5 až ČR 1:100 000 A4, pravítka, úhloměru, pásem různých délek, tužek, nožů, buzoly, matematicko-fyzikálních tabulek, periodické soustavy prvků a pár běžných prkotin jako je olej, mazadlo, čistidlo na řetěz, plavky a ručník, jsem musel věnovat i patřičnou péči motorce… Streeťák mi seřídil klapky a ventily na mém drobečkovi, dodal nový vzduchový filtr a ještě pár drobností. Můj ostravský parťák Paklíč jel z Prahy. Čekala mě tedy ranní jízda z Ostravy na start do Slatiňan. Ráno se probudím a prší.. No nic. Však ono přestane. V Mohelnici si na pumpě vychutnávám mé neřesti a už krásně svítí.. Výměna pár obrázků a vět přes FB s Patusem ze Slovenska, který míří taky na start ale jižní cestou.  Hurá teplíčko. No hurá.. Nad Mohelničákem mlha jak z Rákosníčka, ale z toho se snad nezblázním.  Po pár kilometrech začala mlha opadat, a já mírně zvyšuji tempo. No mírně.. snažím se jet podle předpisů, ale když dojedu auto co jede 85 a uhýbá se Vám do příkopa, tak ho prostě předjedu a poděkuji. Chci zvolnit, ale před ním se další pokouší uhnout co to dá… a tak pokračuji v mírně zvýšeném tempu a za chvilku jsem na startu ve Slatiňanech u hospody. Je tu vcelku šrumec. Motorkářů jak opic. Absťák po závodech jsem asi neměl sám. „Špička“ takřka kompletní. Než obejdu své bráchy v jedné stopě, chvilku mi to dá..  S každým prohodím pár slov, průběžně se domluvím s Roubičem, že pojedeme spolu. Objednám si kofolu, dojdu si pro itinerář a pro samolepky na dobrou věc. Z letma projedu itinerář kudy tudy a už sedáme na motorky, že vyrážíme. Zasunu itinerář a kartičku do tankvaku, zkontroluji jestli na ně pod slídou vidím a co nevidím.. bod číslo 1, začíná větou „Ač úspěšně čí neúspěšně svůj test jsi dokončil..“ Do prčic.. Jaký test? Roubič už zahřívá. Jaký test??? Lezu z motorky a jdu se zeptat..  „Jaký test?“ ptám se Taťky Black Horses. Míla „no test.. Ty ho nemáš?“ No nemám.. Tak si sednu a dají přede mě test ze znalosti součástek motoru.. Asi po minutě ho odevzdávám a v tu chvíli si říkám.. No potěš koště. Toto pěkně začíná.. Sedám na motorku, Roubič se rozjíždí a já.. ejhle, klíče. Do prčic, kde mám klíče? Klasická šacovaná. No naštěstí jsem při třetím kolečku šacované objevil klíče v zapalování a vydávám se za Roubičem a místním klučinou, tuším že se jmenoval Tomáš.. Dojedu je a sleduji znovu itik. Kurňa, proč neodbočili? Dojedu Roubiče a za jízdy se ptám proč jsem nezabočili?. Roubič „ On je místní, on to tu zná..“ No nic, asi po kilometru je zastavuji, domlouváme se kudy tudy a navazujeme na původní trasu. Hmm.. tak dneska od závodu nic neočekávám… První jez a zákazovou tabulku pro psy jsme našli rychle. Další úkol muzeum motorek.. Tak tam jsme se vcelku zadrhli.. Nádherné muzeum v rodinném domku. Máme spočítat počet motorek v rodinném baráčku.. Co místo to skvosty, mimo jiné dvoutakt tříválec 750 Suzuki… uff, každý se musel několikrát vracet, protože při počítání našel něco úžasného a za chvilku nevěděl kolik jich měl doposavad spočítáno.. Vracel jsem se asi čtyřikrát a potom jsem objevil vitrínu s angličáky.. Ne. To ne..!! To nemyslejí vážně.. A tak jsem počítal a počítal a počítal.. Nakonec jsme něco napsal, tedy počet i s angličáky i bez a pokračovali jsme dál. Další úkol rozhledna, oblíbený to úkol na většině závodů. Naštěstí to nebylo počítání schodů… ale i tak výšlap do kopce a s kopce a mé botky to nevydržely. .. Vzpomínáte na film Harley_Davidson a Marlboro Man? Tak asi tak jsem si připadal. Naštěstí dole křepčil Kreptus a jako správný mechanik měl i lepicí pásku… A jedeme.. bylo toho ještě hodně, ale snad vyzdvihnu tři věci. Běh se samodržicí punčochou na hlavě, kde na konci byl balonek, kterým se srážely kužely, Ždánická stezka, cyklotrasa a jako nápověda tři obrázky- býk se šipkou k rohu – roh, nějaké tři legrační postavy které nevím kam zařadit a asi Monte Carlo na slepé mapě..  Až před cílem jsem při jízdě při přemýšlení nad úkoly přišel na to si ty obrázky od místa, které jsme našel, tedy Rohoznici, pospojovat do nápovědy. Tedy Roh Oz Nice. Až na to, že jsem čaroděje ze země Oz nikdy neviděl a Nice jsem v měřítku 1:1 000 000 000 zaměnil za Monte Carlo.. Ale budiž. No a potom zříceninu hradu Lichnice, kde jsem měly hledat dvě princezny, paní průvodkyně byl moc hodná a rovnou při zaplacení vstupného hlásila, co si máme zapsat a přidala k tomu i pár vtipů..  Stejně jsme si to prošel a při odchodu jsme s Roubičem objevili třetí princeznu.. Nevěsta.. Chudák se s náma fotila a její novomanžel to snášel vcelku statečně.. A potom Roubičovi chcípla motorka.. Rozhodl jsem se s ním zůstat a zkusit najít problém.. Nakonec jsme usoudili, že to bude asi baterkou.. Po roztlačení chytla a protože se blížil konec beztrestného časového limitu, spěchali jsme do cíle. Já se ještě zastavil pro zmrzlinu na Seči, která je pro mě ta nejlepší.. No a v klidu s očekáváním cca 20 - 30 místa z asi 60 účastníků jsem dorazil do cíle. Pokorně nahlásil a nechal zkontrolovat najeté kilometry napsal všímavostní testík, kde jsem si s nadšením vzpomněl na „svůj“ hmyzí hotel. Při vyhlášení, jsem byl čím dál víc v klidu, neboť se vyhlašovalo prvních 10 a tam jsem se opravdu necítil.. Mírný šok bylo jen to že Roubič je třetí.. No nic. Je lepší.. a najednou šok. The winner is… No TVL. Jako že vyhraju jsem opravdu nečekal.. Nejsem ani Karel Gott, ani Michalda či Roubič.. Ale je to doma.. Pak již jen dvojitá zaloužilá večeře a let ze Seče zpátky do Ostravy. Když u Olomouce začalo pršet, vůbec mě to nerozhodilo.. Krásná medaile a pohár jsou doma.. 



 

Děkujeme našim sponzorům za podporu