Banskobystrická túlačka 3.6. 2017 Dolná krčma Selce

BLOG » Banskobystrická túlačka 3.6. 2017 Dolná krčma Selce

Již delší dobu byl vidět na závodech špion ze zahraničí, konkrétně ze Slovenska. Chalan Paťo… postupně a trpělivě obrážel jednotlivé závody v Čechách. V roce 2016 úspořádal spolu se svým motoklubem Ježibabiny vnuci Pezinský motosabat bludenie. A nebyl by to Paťo aby svůj cíl nadále nerozvíjel. V letošním roce se k nim tedy přidala i parta od Bánské Bystrice Neutral. No a já, i přes další velmi zajímavou akci v Čechách,  jsem se rozhodl, že je pojedu podpořit. V Čechách totiž oslavovali Templáři své narozeniny opět ve velkém a jeden z bodů oslav jejich tuším 12. Narozenin byl  motoorientační závod Posel kříže o putovní pohár.
 
Ne, že by mi vadilo jet samotnému, ale chtěl jsem větší podporu z Čech. Nakonec účast přislíbil Martin i Paklíč. V předvečer závodu jsem šel spát po půlnoci a měl nastavené dva budíky na čtvrtou. (nebyl jsem totiž vůbec sbalený a připravený. Sraz po páté hodině na benzince na kraji Ostravy. Paklíč nikde. Tak jsme vyrazili bez něho. V 8.00 jsem chtěl být v Bánské Bystrici. Samozřejmě že oklikou a ne po hlavních tazích. Cesta ubíhala krásně. Jen v Žilině na křižovatce jsme si mohli hlavu ukroutit, kdo že to na nás volá, a on semafor, který ve větách upozorňoval chodce a to tak hlasitě, že byl slyšet i přes Martinův volnoběh..  Krásný úsek mezi Turčianskými Teplicemi a Bánskou Bystricí, kde se na dvaceti kilometrech podstatně snížil náš rychlostní průměr. Místy ve 40 broušení stupaček v zatáčkách a neustále levá, pravá.. Nádherná cesta. 
 
V Selcích už pořadatelé u hospody vyhlíželi účastníky a já jsem konečně poznal Moniku a ostatní z jejich seskupení. Má představa o velmi přátelském přijetí se potvrdila. A jako bonbónek, doslova, dorazila nakonec i zagorka Patus. Spacáky jsme si uklidili do hromadné ložnice v místní tělocvičně.  Potom už jen vyfasovat itinerář, zapsat závodníky i z řad ledvinek (samostatná soutěž pro ledvinky) a hurá jedem. Patus nás hned upozornil, že mu nebrzdí motorka a vzhledem k výraznosti libozvučných tónů z Martinovi motorky bylo pořadí naší skupinky hledačů vcelku jasné.. Již v popisu trasy na první úkol se objevilo magické slůvko Hron. Celý závod se odehrával v nádherné krajině Horehroní. Itinerář měl svá specifika, která plynula ze snahy organizátorů o perfekcionalismus a co nejlehčí hledání trasy s cílem neodradit nováčky. Itinerář tedy občas osahoval i perly typu “ pokračuj po ceste č. 591 cca 11,8 km“  Zde byl krásný kostelík a hledání hrobu s datem 1914. Trochu jsem se s Patusem zapotili, i když hrob jsme objevili snadno a rychle. Problém byl v tom, že na náhrobku bylo jméno a příjmení a pod ním napsáno a jeho brat a stejné jméno a příjmení a rok 1918… Hledali jsme v tom nějakou čertovinu, ale ona naštěstí nebyla… Další úkol po poměrně velmi snadno dohledatelné trase byl co je napsané na soše…. No opět něco na nás. Protože známe závody a záludnosti z Čech, opisovali jsme nejen nápisy původní, ale i amatérské vandalské.. a že jich tam bylo… potom další krásné i když relativně jednoduché hledačky až na první záludnost. Lesnický skanzen Vydrovo a úkol.  „Kedy bola založená stromová alej ? Spočítaj spolu percentá lesnatosti štátov č.1, č.5 a č.9.“ Takový úkol mohl být rozhodně za více bodů, než za dvě rány vzduchovkou, či dvé rány balonkem na fyzických úkolech. Alejí bylo několik, cedulky se rozcházely a paní, tedy spíše puberťačka na informacích si nebyla jistá..  Nám se to však podařilo. Po pár kilometrech zastávka na oběd. Trochu to trvalo. Přijeli jsme první a odjížděli poslední, neboť na mě servírka zapomněla a to i přesto, že jsem vyžadoval přesné složení jednotlivých druhů halušek, abych si nakonec vybral obyčejné s bryndzou a škvarky. Stane se a náhodou i přes delší čekání byly vynikající. Po překladatelském oříšku horegrůňom a dolegrůňom jsme úspěšně dorazili na hrad a potom  k Mnichovi. U Mnicha poznávačka pěti historických předmětů jako nazouvák na boty ve tvaru brouka, vykuřovačka na včely a hurá do cíle.. Zastřílet si, vypít pár pivek, osprchovat se v tělocvičně a počkat na vyhlášení. Únava, teplo a pár rychlých piv udělalo své. Nevím jestli to na mě bylo poznat, ale já cítil, že některé mozkové buňky se mnou odmítají komunikovat. Ale krásně jsem usnul a nevnímal pokusy ostatních spolunocležníků o nejlepší napodobení pily na dřevo. V tělocvičně se to prý opravdu krásně rozléhalo. Ráno ke snídani výborný gulášek a potom už jen loučení a z Bánské Bystrice přes Vyšehrad hurá do Ostravy. Děkuji Monice a všem organizátorům . Moc si přeji, aby jim vyšly blízké plány, a těším se na příští rok, kdy se pokusíme o společný československý pohár. A děkuji Patusovi za jeho opravdu „pomalou“ jízdu a za spoluprůvodcovství při závodech a Marťasovi  s ledvinkou Janičkou a ledvince Verče za velmi zdatnou podporu.
 
p.s.  Po cestě zpět jsme potkali vysmátého Paklíče, který se rozplýval nad itinerářem připravovaného motoorienťáku v Ostravě. Projížděl ho jako zkušební jezdec a na Slovensko nedorazil z důvodu indispozice v pátek večer…
 


 

Děkujeme našim sponzorům za podporu